Zvíře jako dar od indiána
keramická destička, rytá kresba a zdobení válečky
Potřeby a pomůcky:
– keramická hlína (nebo Keraplast-náhražka z umělé hmoty)
– ostrá špejle nebo párátko
– váleček
– pevný plastový nebo starý příborový nůž
– miska s vodou nebo
– šlikr-hlína rozpuštěná ve vodě – (bahýnko na lepení)
– štětec
– podložka na modelování (dřevěná deska nebo sololit nebo kus pevnější textilie na stůl)
– burel (oxid železa, hnědý prášek na obarvení vypálené keramiky)
– houbička, voda na vymývání barvy
Postup práce:
výtvarná imaginace-představa-(setkání s indiánem)
Teď si asi říkáte, co to je? Kdo pracuje s dětmi, ví, že
je někdy těžké je namotivovat k práci a aby je to bavilo…
Používám někdy techniky, které rozvíjejí dětskou fantazii.
Naučila jsem se je na kurzu Mariánky Bažantové, odbornice
na arteterapii, artefiletiku a techniky imaginace…
Imaginace:
Děti mohou sedět na židli (My jsme na kurzu leželi a byli přikrytí dekou, ale menší děti to dlouho nevydrží, hlavně ne bez povídání, tak se to musí udělat rychle a přizpůsobit situaci…
Mohou mít přivřené oči, je to lepší, ale zase podle situace a věku…
Vykládám jim příběh, kdy si mají představit obyčejnou louku, na které oni stojí, prostě se tam ocitli… Z dálky vidí, že k nim
někdo přichází. Je to hodný indián a už je blízko, má v ruce kouzelnou hůl.
Když přijde až k nim, bouchne holí o zem a vykouzlí dětem zvířátko. To zvířátko je jejich ochranné zvíře. Od této chvíle je jejich a mohou si jej vzít. Indián zmizí a to je konec celé imaginace….
Pak si můžete povídat o tom, co kdo viděl… Děti si většinou vybaví svého vysněného mazlíčka, ale je to různé. Někdy dokonce nemají zvíře, ale nějaký poklad, drahokam, dárek.
Vše je v pořádku. Je to volné rozvíjení představ a ne nějaké donucování a cesta podle plánu.
Také se může stát, že si někdo nic nevybaví. Chce to zkoušet a najít si vlastní přístup.
Takových imaginací existuje spousta a dají se různě upravovat.
Děti jsou z toho nadšené. Když se to dobře podá,třeba jako příběh nebo pohádka… a lépe se jim pak tvoří.
modelování, výroba destičky a její zdobení
Práce s hlínou si vyžaduje nachystat trochu pracovní prostor. 
Hlína se dá ale celkem úspěšně vyprat z oblečení,
takže, žádný strach…
Na stůl dávám většinou pevnou hladkou látku bez tkaného vzoru,který by se pak do hlíny otiskoval.
(Ale i to se dá využít).
Plastové destičky moc ráda nemám,
protože se z nich hlína dost těžko odlepuje.
Vyválíte si kousek hlíny na plát. Pomocí nějaké
obdélníkové šablony (třeba kus složeného papíru)
vykrojíte obdélník nebo jiný tvar podle přání.
Také lze nakreslit nepravidelný tvar od ruky.
Na destičku nakreslíte špejlí zvířátko. Ozdobný
okraj-rámeček je udělán z válečků.
Válečky mohou být i z barevně odlišné hlíny pro zpestření.
Pokračujeme lepením válečků na okraje destičky..
Když se válečky připevňují, je potřeba dokola kolem 
destičky udělat rýhy, (všude tam,kde bude
později váleček…) Rýhy potřete vodou nebo
šlikrem (vyrobíte snadno rozpuštěním kousku
nejlépe suché hlíny v troše vody). Na rýhy
položíte válečky a trochu přitlačíte. To je
záruka toho, že při sušení a vypalování
válečky neodpadnou…
Celý výtvor se nechá zaschnout, a pak se
vypálí v keramické peci. Schnutí trvá podle
teploty místnosti a tloušťky výrobku tak týden.
U mohutnějších výrobků to bývá ještě déle.
Kvalitní proschnutí je moc důležité. Keramika je prostě práce na delší dobu a poskytuje hodně překvapení.
A nezapomeňte udělat špejlí dírku na zavěšení. Raději trochu větší než je průměr špejle. Hlína se schnutím smršťuje.
Při práci s Keraplastem nebo podobnou umělou modelovací hmotou, odpadá vypalování v peci.
Výrobek se nechá zaschnout na vzduchu. Lepí se jen vodou a přitlačením částí k sobě.
Hmota rychle zasychá na vzduchu, tak je potřeba mít kousky, které nepotřebujeme,schované a uzavřené v plastovém sáčku.
zdobení destičky po výpalu
Vypálenou keramickou destičku potřeme Burelem (oxidem železa): Tento hnědý prášek se rozpustí ve vodě. Stačí trocha prášku, třeba vrchovatá čajová lžička na 1 dcl vody. Prášek hodně barví. Zatíráme štětcem
nebo houbičkou hlavně do rýh. Pokud je to hodně tmavé, vymyjeme pomocí houbičky namočené ve vodě.)
Zbylý rozpuštěný prášek nevyhazujeme, schováme na další použití. Časem voda vyschne a můžeme sesypat do původního obalu.
Destičky zatónované burelem je potřeba ještě jednou vypálit v keramické peci na vyšší teplotu kolem
1080 °C, podle druhu hlíny.
Do destičky z Keraplastu nebo eventuelně i
do vypálené keramiky jako nouzové řešení můžeme zatírat hustší vodovou barvu nebo hnědou tuš, aby rytá kresba na obrázku vynikla. (Keraplast nelze vypálit v peci.)
(13660)
Leave A Response